Duben 2018

ZOO

11. dubna 2018 v 6:04 | Mini
Byli jsme v ZOO a pak na pouti, ale ona měla doma manžela. Samozřejmě že mi to řekla. Já jsem byl trochu v šoku. Známe se docela dobře. "Měl bys vědět, že jsem vdaná!" To není vada, ale znáte to. Řeči co dělají mý tety. Tady se nic neutají. Nemůžeme. Vlastně to byl můj nápad jít do ZOO, tam mezi slony a žirafy. "Potkáme se v ZOO." Povídám. "Tak jo." Před bránou byla dlouhá fronta. Asi je už tady. Jistý to však nebylo.
Přijela přesně. Bylo devět a mohli jsme jít. Ještě musím koupit lístky. Tady to šlo. V devět otevřeli taky bránu. "Takže ty píšeš?"
"Ano prosím."
"A napíšeš mi něco pěknýho o ZOO?"
O ZOO jsem toho už napsal docela hodně. "Tohle bude o tobě!"
"Kecáš!"
"Nekecám!"
"Kecáš, protože mě vlastně neznáš!"
"To je sice pravda, ale můžu si to vymyslet."
"Ty jsi romantik?"
"Přece o to mi de." Není to však pravda. "Realita je, že už tady nestojí fronta. Jdeme dál?"
"Když už máš lístky, tak jo."
"Mám." To bylo to první co jí zajímalo.
Mechanika mě však nepustila. "Haló! Paní! tady vám něco nefunguje!"
"Musíte zatlačit."
"Aha." Vypadal jsem jako blázen. Konec konců bylo to tam napsáno. Prohlížel jsem si žirafy. Trápilo mě, že je vdaná. Slon je on a ona. Právě jsem to zjistil, když na sebe lezli. Slon má dlouhý chobot, to vím a víte že má čtyřicet tisíc svalů? Právě o tom mluvím. Jsem chytrej, protože jsem si to zjistil. A jdu dál. Tady jsou opice. Pomalu zapomínám, že je tady se mnou. Zrovna se dívala na medvědy. "Brum brum já chci rum." Ještě tam bylo "Paní spadl vám kapesník." Nevšímala si toho. Dívala se dál na medvědy a já se díval na ní. Je nádherná. Na co asi myslí?
"Tyhle Velikonoce jsou poněkud zvláštní." V tom měla pravdu. Celý ZOO mělo pravdu. Velikonoce jsou vidět na každém kroku. A já jsem přemýšlel proč se vdávala?
"Já jsem musela." Vyvedl jsem jí aprílem. Na tuhle chvíli mám připravenou básničku. "Tak mi jí řekněte!" "Nemůžu si vzpomenout." Usmála se. "Apríl!"
"Tak mi jí řekni." Žadonila a já měl vokno! Zkouším hody hody doprovody, ale nic. Jak to tenkrát bylo? "Byla jsem těhotná." Něco o tom tak teď.
"Bal jsem těhotná, těšila se na kluka přišel Karel dones barel."
"To je dobrý! Z tebe něco bude!"
"Mogul, nebo mogul, dovezl ho žigul."
Ještě teď se tomu směje. Jmenovala se Marie, Maruška, nebo Mařena, domácky Máňa, Mánička.
"Tady je slon! Co dělají?"
"Oni nemůžou dosáhnout na větve!" Žirafa zase pila to vám byla psina. Rozkročila se a ten dlouhý krk musela dát až na zem!
"Proč žirafa nemá chobot?" To by byla blbost! Začalo pršet, tak jsme zalezli do Átria a sledovali žraloky. "Tady mají úplně všechno." Zrovna jim házeli ryby, kdyby to byly ryby! "Říkají, že to je maso z kobyli!" Tam jsem taky byl. Starý salám a vepřové, nebo jak se to jmenuje. Nahrnuli se sem lidi. "Venku prší že?" "Už přestalo."
Potom přišli zástupci z tisku. "Nazdár Frantó Píšeš?"
"Vídíš ne Kájo. Právě čumím na žraloky. Mají asi hlad."
"Seznamte se. To je Mařena."
"Mařeno řekni ř."
"Neřeknu. Vy byste se Řechtali!"
Zasmál se a odešel.
"Kdo to byl? To nemůžeš říct Marie?"
"Ne. On by potomá nedal pokoj."
Dál sledovala žraloky.
"Maruška je hodná! Nevím proč mi to řekl."
"Asi nechtěl aby si dělal rozhovory."
"To je možný, ale je dobrej, že?"
Podívala se na mě
"Ano."
Potom jsem je už neslyšel. Tady asi něco bude. A teď to na mě padlo plnou vahou. Asi to vycítila. "Co ti je?"
"Mě? Mě nic není!"
"Nekecej! To poznám!"
Nepomůže nic. Rychle pryč. Už mě žraloci nezajímali. To spíš ta žirafa s chobotem.
"Půjdeme?"
"Ano."
"Venku ještě prší."
"To nevdí. Jen ať už tady nejsme."
Na pouti jsem vystřelil růži z papíru.
"Do ZOO už nikdy nepudu."
"Slibuješ?"
"Jo." Říká se ano. To taky vím a co je to ta žirafa s chobotem? Fantazie, ale bylo by to krásný!
Jedli jsme zrovna cukrovou vatu. "Vystřelím ti růži!"
"Né! Ty umíš střílet?"
"Pokusím se."
"Ne. Já nechci růži. Co by tomu řekli lidi?" Tak na to nemysli. Může jí přece vyhodit.
"Né."
Takže jste četli.