Srpen 2017

Je to zamotaný případ Watsone

26. srpna 2017 v 16:39 | Mini
Máme vypátrat původ toho auta a proč má volanta na druhé straně. Proč asi? Nejsou to češi, kdo nepochopili pravidlo pravé ruky? Ne. To nebyli češi! Ti neumí vyrobit takové auto.
"Holmesi nebyli to Němci?"
"Ano Watsone. Němci." To se však Holmes mýlí, nebo ne?
Chtěli jsme vědět, jestli to pozná a proto tam bylo to auto. Je to nezvyk jezdit nalevo. Prvních pár kilometrů to vypadalo, že to vzdám, ale potom přišla křižovatka, karambol a nemocnice.
Holmes podal Watsonovi flastr. Watson schoval flastr do peněženky. "Tohle chápu."
"Nechápete nic Watsone. To auto je důležitý. Jdeme se tam podívat."
Zatím jsem jel a nevěděl nic o Holmesovi, teď příjde ta prudká pravá, náraz do stromu a Bezvědomí.
Holmesi, proč mi dáváte ten flastr? Počkejte Watsone, včas se dozvíte!
Další postává je komisař Rex. Ani Holmes o něm nic neví.
Zatím jsem se probudil z umělého spánku a zjistil, že jsem v nemocnici. Všechno mě bolí, to ten náraz do stromu. "Kolik je hodin?"
Sestra mi nerozumí a přináší čaj. "Please." Tak je to tak. Měl jsem bouračku a jsem v nemocnici.
"Nalepte to sem. Trošku víš. Ano. Tam."
Watson nalepil flastr a Holmes byl spokojený. Popotáhl si z dýmky a zamyslel se.
"Holmesi. Něco mi tady nehraje. Když narazil ten pán do stromu, tak"
"Ano?"
"Proč je tady ta barva?"
"Máte postřeh Watsone. To není barva, to je od stromu. Jdeme se tam podívat."
Takže auto mělo nový lak. Je čas navštívit toho řidiče a zeptat se ho, ale vezmeme to popořádku.
"Takže Watsone jdeme."
Holmes ještě nacpal tabák do dýmky a zapálil jí.
Měl jsem ruku v sádře, to od toho nárazu a zamotanou hlavu. Přišel ňáký pán v kostkovaném obleku a ptal se odkud jsem. Nerozuměl jsem tomu. "Proč se ptáte?"
"Uklidněte se. Měl jste havárku."
Přišla sestřička, která mi to říkala.
"Vy mi rozumíte?"
"Ano. Řekněte tomu pánovi trochu víc o té havárce."
"Bolí mě hlava. Head."
"Head?" "OK:"
To mi stačí Watsone. Ten pán by měl být v blázinci!
Ještě jsem je slyšel, jak se baví. Asylum, to bude něco pro mě. Sestra však odešla taky, tak jsem se nemohl zeptat. Asi něco vážného. Proč odešla? Vyneslo mě to ze zatáčky a já narazil do stromu, zrovna jsem předjížděl kamion, takže ta modrá je od něho. Nejsem zvyký na takové.
Šlápl jsem proto na plyn. Měl jsem štěstí ale ta zatáčka už byla nad moje síly.
Touhy chladnou.
Potaji mizím! To nebude možné! Na. A kdy to má vyjít? Zítra?
Dlužím ti omluvu. Nevyjde to nikdy. Tak dobrý den.
Sorry zap.
Že jo?
Donáška funguje.
Že jo?

Šmoulové II

1. srpna 2017 v 5:55 | Mini

Pufík se vrací

Pěkně nám to štěně vyrostlo! Strčí noc do všeho i kdyby to bylo vosí hnízdo! Taky ho pěkně popíchali. Šmoulinka mu tenkrát dávala obklady a teď začíná všechno znova. Pufík se opět vrátil s opuchlým šňupákem.
"Pufíku co to má znamenat?" To štěně si snad nikdy nedá pozor. Kdyby mohl mluvit! Jistě by si stěžoval, že vosí píchnutí bolí a zvlášt do čenichu.
"Pufíku ty vypadáš! Počkej, já ti pomůžu." Štěně běželo rovnou za Šmoulinkou. Ta mu vytáhla žihadla a zavázala nos. A teď k oknu! Nelíbí se mi, když se díváte a voláte kdy už to bude hotový?
Pufík teď musí počkat až se mu zahojí nos a teprve potom dostane kostičku. A my čekáme taky. Zatím nakoupíme dobroty.
Pufík se uzdravil. To bylo radosti, když dostal kostičku. Hned si ji utíkal zahrabat. To udělá pokaždé. Teda Taťko kolik by těch kostí muselo být? Reklama: MEDOD MED OD i ME DOD Reklama.Těžko říct. Deset, sto, tisíc? Jednu už dostal, takže 9,90,900? Zkuste uhodnout proč! Jak jste si všimli je to na hlavu a tu Šmoulové milují ze všeho nejvíc! Začínáme. Jen co se napil vody z misky utíkal zahrabat kostičku, kterou mu hodil Nešika. Potom mu hodil kostičku Koumák. Tu taky zahrabal. "Jé je Koumáku máš ještě?" "Nemám, ale každý Šmoula má kostičku pro Pufíka." Tak to je dobře. Dovečera má co dělat.

Tak to je poslední. "Třeštidlo vyhlaš večerku!"

Šmoulové

1. srpna 2017 v 5:51
Šmoulinka má novou kamarádku. Je jí Betka.
Dneska ale Betce není zrovna dvakrát dobře. Smrká trochu krev a Nešika se znovu vyznamenal. Pojďme se nyní ponořit do nového příběhu, který se může stát ve šmoulí vesnici jenom když je nenajde Gargamel!
Vlastně to jsou oni, jak je znáte. Betinka je trošičku jiná. Neví, zdali trefí. Není to totiš obyčejná vesnice. Jsou dvě! A ona je sama. Vesnice hrůzy, ze které pochází splývá se štěstím. Pojďte se rychle podívat.
Gargamel zatím připravuje večeři. "Azraeli, dáme si je na zázvoru?"
Přilétá první holub a Betynka věří, že někde to štěstí musí být! Chodila od domku k domku a říkala všem, že někde tady to musí být!
Ve snu vidíte Gargamela? "Ano Betinko!"
Já ho ještě neviděla! "Betinko my ti věříme! Najdi tu kouzelnou květinu!"
Šmoulinka stvořená jako past na Šmouly? Tomu nevěřím!
Taťka šmoula s programem? Tomu nevěřím!
A Nešika jako opravdový nešika?
Jenže Šmoulinku ještě nikdy neviděla, tak nechej se překvapit Betinko!
Zatímco všichni spali Taťka šmoula hledal kouzelnou kytku. Byl ale daleko. Betinka mu zatím uklidila domeček a šla si odpočinout. Nešika nemohl Taťkovu pracovnu poznat.
"Šmoulinko? To ty?"
"Já ne."
"A kde je Betka? Ještě jsem jí dneska neviděl."
"Já taky ne." Řekla šmoulinka a bylo po úklidu.
Zatímco Betka vyhlížela Taťky přišel nás navštívit Směloun. "Směloune ještě máš ty trenýrky čisté?"
"Mám Nešiko! Šmoulinka mi je vyprala."
"Ukáž? Nemáš!" Na to je taky Betka expert!
Teda holky! Nevymýšlejte si.
"Trenýrky dolů!" Zněl její rozkaz. Co měl Směloun dělat.
Takže tady opustíme naší pětku a podíváme se co dělají ostatní šmoulové. Betka se zatím dala do praní a Směloun s Nešikou zašli do domečku Taťky. Tam Šmoulinka uklízela.
"Kde je Taťka?"
"Hledá kytku."
To jsem blázen. Někde tady musí být! Tady není, tady taky ne. Tady je!
Utrhnul Slunečnici a spokojená šel zpátky. Cestou přemýšlel. Musím ty dvě holky seznámit. Kdyby ale na sebe měli štěstí!
Proto se vrátil i s kytkou do vesnice. Všichni dobře víme, že je jen jedna.
Co dalšího čekáte?
Vsaďte si na tu kytku!
"Dělá mi ale starosti co Šmoulinka a Betinka! Jenomže Gargamel má teď dva hrady!"
Bude obtížné je zničit. To je nadlidský úkol. Pomalu se ztrácí naděje. Těžko mi bude v životě tak lehko. Taťka koupil tu slunečnici, tak abych se podíval!
Má tam jednu bednu s hrozně starým prachem, a ten může vybuchnout! Takže pozor, pohov volno.
Vrhněte se do neznáma. Dobrodružství čeká!
"Začínám si myslet že to je pravda." Pomožete tatovi?
"Chtělo by to tu bednu rozpůlit Azraeli. Azraeli? Ach jo. Kde zase ta kočka vězí?"
Mám nápad. "Zazdí mi dveře?"
Ať byl jakýkoliv je škoda, že už tady není.
Šmoulové zatím pláčou kde je táta? Jestlipak něco zlého se mu nestalo. Azrael je na jeho stopě. Táta to tuší, a proto ho chce zmást. To byla ale chyba.
Azrael číhal v houští u cesty a jak viděl taťku vyběhl. Hloupá kočka. Netušil však, že se jedná o taťkův stín. Už byl na dosah a rozplynul se.
Taťka zatím donesl Slunečnici do vesnice. Dalo mu to námahu a ani netušil co se děje. Ne. Nebojte se. Nepřišel pozdě. To on má všechno pod kontrolou. Vlastně bylo dobře, že ho zdrželo maskování stop. Šmoulinka zatím uklidila jeho domeček a Betka? Ta vyprala Smělounovy kalhoty. Před hodinou to bylo naopak.
Azrael se zatím vrátil ke Gargamelovi s nepořízenou. Nemohl mu však vysvětlit, jak to taťka dělá.
"Já vím Azraeli. Šmoulové jsou pakáž!"
Když je tu jedna, není tady druhá a obráceně. Trápilo to všechny šmouly co si myslíte?
Taťka si zatím připravil řeč. To projistotu. Dofejme, že jí nebude potřebovat.

Co je to? Nekonečno

Straší vám v hlavě jeho řeč? To je v pořádku. To nic není! Připravujete se taky? Kdy se ty dvě cácorky potkají?
Daleko od vesnice a kouzelného lesa, kdesi až v samotném New Yorku se narodilo dítě samým ďáblem znamenané. Myslete si teda že to jsem já. Až mě bude pět, vykasám si nohavice. Až mě bude deset ponesou mě za hory za doly mé zlaté parohy. Deset snad jedenáct let to bude trvat.
Šmoulové to ví a co budou dělat? Rozhodně né čekat. Naléhají na Taťku.
"Táto? Kdy už tam budeme?" Ten z toho má hrůzu.
"Časem." Nesmím nic uspěchat. Jednou se stane a bude.
"Konec?" Tohle se nesmí stát! Co bude dál? Začneme odzačátku? Děda Šmoula měl pravdu. Je to závod! Závod s časem na jednom místě! Obával se jednoty, kterou mu nabízela víra. Nedá se nic dělat. Musíme se přizpůsobit.
Za týden budou závody. Bude se jednat o soutěž, kdo na to příjde první. Tak jako lidi kdysi, ale teď je straší vzpomínka na kamaráda.
Přiletěl Černý racek. "To nebude dobrý!" řekla Betka.
"Přiletěl černý racek." řekla Šmoulinka tatovi, který se vrátil s kytkou.
Taťka přemýšlel, jestli šmoula potřebuje peníze. "Jsou zbytečný! Směloune."
"Nejsou táto! Není nás jenom pět."
Závody začali. Betynka vede 1:0 nad Šmoulinkou.
1:1 Šmoulinka dostala kytku ze které uvaří čaj. Jestli ji to však vyjde.
Holky, já vím, že jste krásné obě! Jenom jedna však vyhraje. 2:1 Betynka je o něco starší a dlouho tady nebyla.
Komu se podaří uvařit čaj, aby šmoulové mohli zase spát? Taťka neví. Jestli Šmoulince bude to 2:2 a rozhodne až pátá hra. To mu ale vadilo. "Pátá hra? Ta přece neexistuje!"
Jestli má rozhodnout pátá hra, ať teda existujou dvě stejný vesnice!
Zatímco Betynka seděla u vody, Šmoulinka vařila čaj. Snadno pozná, jestli ho uvařila. Když ho uvaří, budou dvě vesnice a ona zůstane s Ksichtíkem sama a to si přála ze všeho nejvíc!
Ksichtík zatím dělal co mohl, ale záleželo na Šmoulince, které Taťka zatím donesl recept na čaj.
"Šmoulinko musíš jít k vodě." Tam nechodí nikdo rád sám.
A tak se stalo co se mělo stát. Holky se potkali a vjeli si do vlasů. Ne tohle opravdu není sranda, protože kdo uvaří čaj, vyhraje.
Tímhle to ale nezkončí. Taťka ví jak na to. Dozvěděl se o Ksichtíkovi a připravil si pro něho překvapení! Jestli chce, může si postavit domek.
Zatímco holky se zkamarádili. "Takže šmoulinko všechno dobrý? Uvaříme čaj společně.!" Ksichtíkovi nevěděl kde mu hlava stojí! Podaří se mu postavit domek za dva týdny?

Teoreticky ano.

Jenže tam kde má stát domek stojí smrček a aby ho mohl uříznout museli by být vánoce. Takže? Kdy začneš? Takže do roka a do dne a nebude pozdě?
Zatím si může vyřídit povolení.
Umí vůbec stavět? Samozřejmě že ano. Šmoulové mají držet spolu. Ať už jsou hnědí, nebo modří!
Tím pádem bude jasná i jednota a bratrství. Nebo se to Ksichtíkovi nelíbí? Proč nám to neřekl?
Ano. Jsou to oni, kdo umí stavět domečky. My se po nich pouze opičíme! Jenže naše nátura nám to nedovolí říct!
Směloun zatím seděl u vody s Betkou. Došel tam se Šmoulinkou a ta byla ráda, že se ho zbavila. Dneska ji totiš moc ublížil. Řekl jí, že Betka umí uvařit čaj taky.
Dneska ale už ne. Dneska už všichni šmoulové šli spát. Nechejte si něco zdát.
Šmoulinka uvařila čaj, ale už ho neměla s kým vypít. Všichni už spali. Ne. Nikoho neprobudila, takže úkol byl splněný jenom napůl a ráno bude studený.
Gargamel přišel do vesnice. "To je divný Azraeli. Kde jsou šmoulové?"
Betka seděla v domečku na posteli a ani nedýchala. Bylo ticho, že by slyšel spadnout špendlík. "Jestli mě najde, budu utíkat." A co vy? Cítíte se jako Gargamel? Že ne? Ne. Nedivím se tomu. Kdo by taky chtěl dopadnout bídně! A Gargamel odešel s prázdnou. "Dobrý. Můžete se vrátit!"
Ve vesnici zase bude veselo. Všechno jak má být.
Tak tady můj příběh může zkončit. Jenomže jak dopadnu já?

Ne. Není to ani o Šmoulích.