Prosinec 2015

Dobré ráno Moravo

30. prosince 2015 v 4:44 | Mini
Dobré

Chceš si to přečíst?

29. prosince 2015 v 16:00 | Mini
Aby to nebylo tak jednoduchý.

Je to jinak

29. prosince 2015 v 15:57 | Mini
Všechno.

Ty!

29. prosince 2015 v 15:53 | Mini
Já? Dobře tak teda já no.

Zvláštní touha

29. prosince 2015 v 15:50 | Mini
Kdo za to může?

Divný

29. prosince 2015 v 15:38 | Mini
Najednou není komu.

Děkuji

29. prosince 2015 v 15:28 | Mini
Vám všem, kdo jste se zůčastnili.

Jenomže to nestačí

29. prosince 2015 v 15:19 | Mini
Kde budu?

Počkám do rána

29. prosince 2015 v 15:16 | Mini
Povím vám kde jsem byl.

A kdybych se už vážně nevrátil?

29. prosince 2015 v 14:35 | Mini
Tak tady po mě aspoň něco zbylo.

Horší je

29. prosince 2015 v 14:29 | Mini
Kdybych se už nevrátil. Mám tady všechno, mámu, tátu, tetu...

Klidně si to tady všechno nechej

29. prosince 2015 v 14:25 | Mini
Skočím si vedle.

Nebylo to tak snadný dostat se až sem

29. prosince 2015 v 14:22 | Mini
Jenže jak zpátky? Každý si vybere. Někdo už nikam nechce jako já a někdo chce dobývat svět. Nejde to vrátit? Ne. Klidně se seberu a odejdu. Někam, kde už na mě někdo čeká.

Bylo nebylo jedno malé království

29. prosince 2015 v 14:12 | Mini
A tam žil hrozný tyran. Šel z něho strach kam se podíval všude jenom smrt. Ze smrti jsem vyrostl. Ze smrtí usínám. Co si mám myslet? Nemohl jsem to nijak zastavit. Snad už bude ten konec, na který každý čeká, ale nedělo se nic. "To nevadí, někam to uklidíme a snad to nebude tak špatný!" Ale bylo. Bylo to každej den horší.
Nevadí?
Už si zvykla, že to nikdy nebude to pravý. Tak proč? Proč máme chápat hroznýho tyrana? To není tak špatný! Nakonec se zastaví a bude pryč.
Jenže lidi tady neví nic o tyranovi jménem smrt. Tady se zastaví a už je zase jinde. Snad teda má vysvětlení, proč.
Protože ho nebavilo žít?
Ne.
Protože je smrt blísko. Smrti blíž. To je heslo. Od toho se to celý odvíjí! Tak nechte být to co ještě je a na mě zapomeňte! To bylo moje poslední přání.

Mámu už neuslyším

29. prosince 2015 v 7:52 | Mini
Ona pláče. Proč si to tak chtěl?

Z výletu se vracím v rakvi

29. prosince 2015 v 7:51 | Mini
Mámo už jsem doma.

Jenom piš synku!

29. prosince 2015 v 7:50 | Mini
Jsme na tebe pišní tohle všechno si dokázal sám! Takže oni o mě vědí!

Teprve tady začínám platit

29. prosince 2015 v 7:48 | Mini
Poslouchá a přemýšlí. Kolik nás je? Ptá se. Nevím. Nikdy mě to nezajímalo. Před náma tady byla výprava z Norska. "Nejsme první ani poslední!" Kdo leze nahoru a kdo leze dolů. V jeskyni je tma svítí oheň a co ti mám ještě povídat?
"Kdy tě napadlo vylézt nahoru?" Nebo "Proč tam budeme lozit?"
"Protože je z tama krásný rozhled."
Neříká už nic. Co kdyby se něco stalo? Zatím. Ne. Neboj se nic se nestane. Slibuji. Ten den ale měl být můj poslední. Uvolnilo se mi lano a teď padám dolů bude sama. Tak takhle ňák to končí. Příběh, který vlastně začal loni. To jsem si vymyslel, že budu nahoře první. Táto! Zachraň mě!

Bojím se že umře

29. prosince 2015 v 7:30 | Mini
Zatím čekáme, ale den začíná a my už chystáme výstroj. Najednou se ze šera ozvala sova. Tady? Tady něco je. Za keřem se hnula medvědice a bylo ráno. Jestli tě to nebaví najdi si jiný! Hvězdy už nejsou vidět ani Jitřenka. Už jsem daleko abych se vracel. Tady spíš řešíme děj. Děj se co děj.

Sedm patnáct

29. prosince 2015 v 7:15 | Mini
Sedm patnáct