Duben 2015

Bobé pomóc

30. dubna 2015 v 16:36 | Mini

Bob a Bobek, králíci z klobouku navštívili Itálii.

Bobe? Co ti lidi jedí?

Bob nevěděl a tak se letěli podívat. "Bobe pomóc!" Co se dělo v Itálii bylo i na Boba moc. Bobek tak tak vyvázl z pasti. "Tady lidé jedí králíky!" Proč jsme sem jeli? Bobovi to bylo jedno. V Milánu unikli jen o vlásek před smrtí. V Římě ale ne a v Palermu se zastavili naposledy. Od té chvíle jsou králíci nezvěstní.

Zamotali hlavu papežovi. "Na jakou pohádku se budou dívat české děti?"

"U nás doma máme Bobů! Esterka je chodí krmit mrkvičkou!" Dobrý nápad a nejspíš se rozhodnou letět znovu do Itálie, ale né dříve, než lidi budou jíst makaróny!

"Zasadím cibuli!" "Dobrý nápad Milane!" Ten kluk se rychle učí!

"Tati? Mám strach. Co to je?" Byl to Bobek. Měl taky strach. Objevil se na zahradě zrovna, když Milan urovnával hlínu. "Nevím Milánku!" Bobek měl stejný strach jako Milan. Táta nevěděl o králících nic. To jsem si jistej.

"Bobé?"

Jenomže Bob nepřicházel. Něco mu ale říkalo, aby si byl jistej. Zastříhal ušima, poskočil a Milanovi se to nejspíš líbilo. Směje se, ale nevím co to je? V Itálii vznikla pověra, že bílý králíci nejsou k jídlu, ale Bob byl v Římu, daleko od Palerma. Slyšel Bobkovo volání o pomoc, ale nevěděl odkud.

Milan ožil, přiblížil se, pohladil Bobka a řekl "Čento!"

Co víš? Kde je klobouk? Milan ho měl na hlavě. Zmizím, ale Milan pevně držel Bobka v náručí. Zapoměl sázet cibuli. "Táto je roztomilej!" Já si ho nechám. Vítr sfoukl klukovi klobouk z hlavy. "Milane ne!" otec vycítil nebezpečí. Králík se vymrštil, poškrábal toho chlapce a frk do klobouku! Byli pryč. Bob i Bobek. Jakto, když...

Zase jeden nedořešený případ, ale proč? Je to přece pohádka!

...a králíci už zase chroupají doma mrkvičku.

Vega tak Veze

27. dubna 2015 v 17:50 | Mini

Veze II hrozilo to samé nebezpečí jako Veze I, že zanikne o útesy. To jsem si uvědomoval než se ozvalo. "Vidím maják! Na pravoboku."

Tohle hlášení přišlo na poslední chvíli. Už jsem chtěl dát povel plujte doleva. Uvědomil jsem si to, jak je důležitý mít dobré zprávy a rozhodnout správně. Závisí na tom osudy posádky. Ve tmě se opravdu nedá plout. Ti nejlepší můžou vyprávět. Pořád lepší než ticho jako v hrobě. Snad jen když se mám rozhodnout, tak potřebuju ty nejdůležitější zprávy. Plujte. Už se staví Vega III.
Jestli je vidět maják na pravoboku až teď, tak musíme plout ještě doleva, jinak se rozbijeme o skály. O kousek jsme minuli útes. Teď už nám v cestě do přístavu nic nebrání.
Vyložit náklad a jet pro další. Samozřejmě. Loď pluje. Tak plout. To ticho nevěstí nic dobrého. Psal se rok 1552. To už jsme znali navigaci. Padesát let po té co Kolumbus doplul do Ameriky.

Družka hledá druha

25. dubna 2015 v 7:54 | Mini
Taky řešení. Situace.
"Ahoj co tady na našem konci děláš?"
"Že je to na druhém konci?"

U nás jsou dvě prodejny

25. dubna 2015 v 7:49 | Mini
Zkontroluju ceny.

STR 8

24. dubna 2015 v 17:25 | Mini

Vězněni ve svém těle?


Já jsem teda spokojený. Atletická postava 180 cm 80 kg. Pravda je, že už nejsem nejmladší, ale spoustu mladších bych strčil do kapsy. Jsem rak. To mi taky vyhovuje, tak holky? Která mě chcete?

































































































Str 8
































































Nové koření PMK

24. dubna 2015 v 14:53 | Mini

Bezvětří


Něco mi bere vítr z plachet a my musíme plout dál. Proudy nás hnali na skaliska, zvedla se bouře. To nezkončí dobře. Už jsme viděli maják, ale ten najednou přestal svítit. Poslepu se tam nikdy nedostaneme.

Přístav


Kolik lodí se už rozbilo o útesy, kolik pokladů tam čeká! Kolik životů! Zkušeností a mylných představ. Tenkrát byla noc a Vega měla do přístavu jenom krok. Rozbila se.

Vega II je naše loď. Dávám bedlivý pozor, jestli jsme zvolili zprávně. Za bouře stejně jako za klidu. Lepší je plout do přístavu za světla, ale to se nedá ovlivnit. Vezli jsme nové koření stejně jako s Vegou jedna. Nervy mě tekly, to si musím přiznat. Ne tohle nedopadne dobře.

Ne


Normálně nebývám pesimista. Tohle ale jednou už nedopadlo dobře a Veze II chybí kousek do cíle.

Chtěl bych jít radši do kina a počkat si jak to dopadne. Jenomže tohle právě nejde. Musím věřit.

Víra


Buď věřím v boha, anebo sloužím bohu. Vyberte si. Každý sám.

Uveřejněním tohoto článku na sebe beru zodpovědnost, že to bude pokračovat.

FNK 25 A

24. dubna 2015 v 7:16 | Mini

Dělali jsme na frézku FNK 25 A její ovládání. Vtom přišel do dílny mistr. Všechno ztichlo. "Sláva Petr vstává."

To s námi trhlo. Co chce? Byli jsme tam totiš tři. A všichni jsme se tak jmenovali.

Bylo to poprvé, co mistr měl dobrou náladu.

"Peťane, kousek ti zůstane."

To nás uklidnilo a pokračovali jsme dál. Jednomu říkali Matal, druhýmu Blecha a mě Mini. Byli jsme sehraný tým a dobře jsme znali mistrovi nálady. Tahle však byla nová. Za chvíli to bylo ale normální.

Normální mistr. "Kluci musíte máknout, do večera ještě aspoň dva rozvaděče musíte každý udělat." Což bylo nemožný. My jsme tomu nevěřili, ale nakonec večer jsme měli všechno hotové a unaveni si lehli na ubytovně.

"Ten mistr se asi zbláznil!"

"Jó. Zbláznil. Jak to myslel s tím, že jedno ti zůstane?"

"Kluci. To neřešte a radši spite."

Ráno nás čeká další. Dílny jsme totiš měli dva dny v týdnu, potom přijde sobota a neděle a poton nový týden. A s ním učení. Mistr chtěl nemožné. Taky říkal sedřu z vás kůži pacholci a různé keci, kterým snad ani nerozumněl.

Ráno už ale zase říkal to samý.

"Tak co pacholci? Byli jste na pivě?"

"Ne mistře."

"Tak to bude lež. Já jsem vás viděl."

"Dneska chci ale vidět, jak vám práce jde od ruky."

"Ano mistře."

"Ne mistře."

Co jsme měli říkat?

Rumcajz

23. dubna 2015 v 7:43 | Mini

Vystřílel všechny žaludy a teď by se mu jeden hodil.

"Cipísku dones mi žalud!"

"Hned táto?"

"Ano."

"Tady máš tři."

Jenomže vlk se zatím ztratil.

Manka zatím dělala ze žaludů zvířátka pro cipíska. Všimla si že tři chybí.

"To Cipísek. Ten náš rošťák. Určitě s nima krmí prasata."

Cipísek taky. Sbíral žaludy a hned je sázel, ale jinak normální je Čtvrtek.

Koloseum

22. dubna 2015 v 10:13 | Mini
To je veliký! Kdo to stavěl? Zkutečné dílo mistra, který už nežije, ale my jsme přece ještě živí, Tak se můžeme aspoň podívat.

Papež

22. dubna 2015 v 7:14 | Mini
Poprvé v životě viděl králíky. Sice pouze z okna, ale líbili se mu. Nevěděl kdo to je, ale líbili se mu. Při bohoslužbě se o nich zmínil. Takovým tvorečkům nesmí nikdo ublížit.

Bobek hledá chyby

21. dubna 2015 v 7:26 | Mini

"Bobé? Ty si chtěl zvětšit ten klobouk, ale on zatím lítá! Ja je to možný?"

"To nevím, ale pokusím se ti to vysvětlit."

Bob se třeba spletl, nebo druhá fáze bude až se klobouk unaví, tak se zvětší. Zatím, ale králíci byli rádi za tohle, že lítá. Připravil si pro ně překvapení a králíci, jak víte si už nemohli vybírat. Tak ať nejste překvapení taky.

Z Itálie pěkně do Česka, jenomže to bude chvíli trvat.

Klobouk zatím lítá, nevíme kde. Tak jo. Už jdu.

"Vždyť si říkal, že jo. Že bude větší!"

"Nejdřív musí ale přestat lítat."

"Tak to radši ať lítá."

Nemůžete chtít všechno. Alespoň prozatím. V Itálii už čekají další dobrodružství. Itálie je veliká země a její obyvatelé jí králíky. Takže? Kluci dávejte si pozor!

"Ty si říkal, že v Itálii jí králíky? Pomóc!"

Tak asi jako u nás. V Itálii jich taky není moc, a proto kluci dávejte si pozor. Někdo třeba neví ani jak králík vypadá. Ví však, jak chutná a taková pečeně je zkutečně skvělá. Tihle dva však nejsou k jídlu. Jsou totiš pouze nakreslení. Ten větší je Bob a ten druhý Bobek, jenomže tomu se z vyhřátého klobouku nikdy nechce. Vstávat. Vstávat a cvičit. Ale proč? Protože je ráno. Jenomže já mám ještě noc. Vytahal ho za uši ven, ale on ne a ne. Skočil zase zpátky. Vstávat jde se do práce, protože práce šlechtí! To samozřejmě platí všude i v Itálii.

"Budeme sbírat olivy."

Takové malé nic a sběrači. My dva.

Však to zkusí! Celý den sbírali a v koši nepřibývalo. Čím to je?

Každý začátek je těžký. To ale neznamená, že by to nešlo. Byli tam i takový, kdo sbírají celý život, protože už jejich děd, praděd i tata sbírali pro pány olivy.

"Tak zkusíme sbírat pomeranče. Ty jsou přece jenom větší!"

"Bobku. Ta samá námaha. Musíš utrhnou, dát do koše a odnést koš. Já bych spíš viděl ty olivy, protože koš se jen tak rychle nenaplní."

"Však jde pouze o to si to zkusit."

Takže zítra budou sbírat pomeranče. A sami uvidí, co je lepší.

"Králík?"

"Králík, králík!"

A mi tě teď upečeme.

Co blbneš? Tihle jsou přece pouze nakreslení! A opravdu. Ten by vám nechutnal a každý příběh má mít dobrý konec. Proto ti dva skočili do klobouku a uletěli pryč. Přece se nenechají sníst!

Už druhý den byli na pomerančích. V troubě! Že?

Ne. Ta tam je doba, kdy to bylo moderní a tihle dva pojedou ještě na ryby, navštíví koloseum, poradí Papežovi. Pouze do trouby je nedostanete!

A co kdyby přišel o tlapku?

Tak to by už nebyla pohádka, ale život. Mám proto málo písmen,. Jak je to krásný! A cena se nedá vůbec stanovit.Takže?

Bob a Bobek letí na ryby


"Už bere! Bobé to je kus!"

Něco jinýho je chytat do sítí. To si taky zkusí. Bob však věděl. Už jednou utekl z oka. Potom někam zmizel a teď se objevil tady. Jenomže. Co budou dělat?

"Navštívíme koloseum."

Koloseum


To je veliký! Kdo ho stavěl?

Papež


Poprvé v životě viděl králíky

Bob čaruje

19. dubna 2015 v 8:56 | Mini

Už jste viděli Boba čarovat?

Je neděle a Bob se právě rozhodnul zvětšit klobouk. Říká to Bobkovi. To nebude dobrý. "Jé on letí!" Co když bude létací? Bob se zarazil. Bobek však měl radost. "Bobe, zaletíme si až na kraj světa jó?"

Taky že jo. Když už se mu ho nepodařilo zvětšit, tak bude aspoň létat. Tak to bychom měli. "Nasedát a ať se práší za kočárem!" Jenomže kam poletí? Do Itálie. Abych to nespletl. Tentokrát si byl jistý a taky že jo. Už toho viděli hodně, ale klobouk letěl dál. Co mám dělat, když. V tom se zarazil. Bobka napadlo, že by měli už letět domů. Že už toho viděli dost. Jenomže Bobka klobouk neposlouchal. "Budiš. Ať je po tvým."

"Kam poletíme teď?" Ptal se Bobek.

"Na kraj světa." Tam, kde to každý zná. Je to domov někde v koutě, tam kde končí všechny poutě a takový klobouk můžete najít opravdu všude.

Jen klobouk kouzelníka Pokustóna ne.

Na to jsme taky mysleli. To přece znáte a víte proč v něm bydlí dva králíci?

Jsem rád, když jste rádi

18. dubna 2015 v 16:37 | Mini
Radim a já jsme sehraná dvojka.
Tenkrát to bylo tak, že jsme seděli v lavici vedle sebe a opisovali. Teď už neopisujeme. Vlastně nevím jestli ne. Kluci zatím hráli fotbal. Holky se dívali a moc je to bavilo a my za trest psali stokrát nebudu opisovat. Takže ještě jednou. Na 30.04.2015 jsem napsal králíky z klobouku. Není to náhoda. Dobře vím, že to jsou maskoti mistroství. Ještě chystám jednu, nebo dvě epizody. Bob čaruje a Bobek hledá chyby. Mělo by to být někdy v půlce května. Potom se teprve s králíky rozloučím. Vytvořím nové postavičky. Nejtěžší bylo psát Ferdu mravence. Sekora se mi zdá v tomhle směru nepřekonatelný. Na motivy mravence. Lezou mi do kredence.

Včelka Mája

17. dubna 2015 v 12:50 | Mini

Mája vyletěla z úlu už jako malá včelička sbírat pyl květin. Tenkrát letěli všichni, aby měli med. Každý přidal ruku k dílu. Louka byla posetá pampeliškami. To bude medu! Práce jim šla od ruky. Lítali z květu na květ a za chvíli měli plné košíčky. Vraceli se do úlu a zase na louku až do večera.

"Vilíku! Koukni co jsem našla v trávě?"

"Uf uf Májo." Sotva unesl soudek. Byl plný medu. Tady zapoměli. Nejspíš jim vypadl.

Vilík už byl unavený, jak nesl ten soudek, který našli. "Májo? Je to ještě daleko? Odpočineme si."

"Vydrž Vilíku. Za chvílku jsme doma."

Vilík však trval na svém. "Musím si odpočinout. Nebo mě spadne a rozbije se."

"Tak jo. Tady by to šlo."

"Jenom chviličku. Jé Májo? Tady je taky!"

"Vilíku! Kde?"

"Podívej. Tady." A ukázal na kámen.

"To nebude soudek. To je hodně těžký!"

Za chvilku už ale zase letěli a Vilík nesl dva. "Uvidíš. Bude."

"Kde jste tak dlouho mládeži?" Říkala královna. "To musí odsýpat! Tak rychle. Co jste našli?"

"Na louce u lesa byl jeden a kousek dál druhý. Asi ho zapoměli."

"Májo, vy budete nejlepší sběrači." Usmála se královna

"Dejte ty dva kameny do no však vy víte kam." Nemohla si hned vzpomenout.

Vilík ale věděl. "Májo, to jsme tu naši královnu ale rozesmáli!"

Kdy bude Večerníček?

12. dubna 2015 v 17:51 | Mini

Ferda mravenec byl šikulka a postýlky mu šli od ruky. "Ferdo, bude potřeba hodně postýlek, malí mravenečci se už rodí!"

To Ferda věděl, a proto přidal. Ještě tady ty dvě a bude hotovo. Musí taky za Beruškou. Ta se zatím bavila s Pytlíkem. A Pytlík, ten nešika jí říkal, že Ferda už má hotovo. Jak je to možné? On to snad ví? "Beruško. Za chvíli je tady."

Beruška teda čekala na Ferdy a on neměl čas.

"Beruško? Víš co to je udělat tolik malých postýlek? Měl bych mu pomoct."

"Ty radši ne, Pytlíku. Radši mi řekni, kde si poznal Ferdy."

"To je dávno. Znám ho jako malýho mravenečka. Už tenkrát byl strašně šikovnej. Potom jsme se dlouho neviděli, až jednou. To na louce bylo hotový peklo, pršelo už dva dny a nezůstala cestička suchá. Každý se schovával jak uměl. Ferda vylezl na kopretinu a zahnal mraky."

"Ty si vymýšlíš!"

"Nevymýšlím! No možná to nebyla kopretina, ale bylo to tak. Jé nazdar Ferdo! Už máš hotový postýlky?"

Beruška už na nic nečekala a že musí na louku hledat kopretiny.

Ferda sotva došel. Byl utahaný, ale ptal se.

"Takže tenkrát jsem vylezl na kopretinu a přestalo pršet. Bylo na čase."

"A co ty postýlky?" Skočil mu Pytlík do řeči "Beruška se ptala, jestli je už máš hotový!"

"Ano. Zítra je zavezeme do mraveniště."

"A kolik jich vlastně je?"

"Hodně. To ale až zítra. Dnes už ale půjdeme spát. Ať máme sílu."

Ráno řekl Ferda koníkovi, ať vezme vozík a že budou vozit postýlky.

"Ihá. Nemám problém. Jenom Pytlík ať se drží hodně daleko!"

Celý den potomá vozili postýlky. "Teda Ferdo! Těch bylo!"

"Pytlík by měl vědět kolik. Táhle sedí a počítá."

Přišla i Beruška.

"Tak co klucí? Už víte kolik Ferda udělal postýlek?"

Pytlíka to probudilo.

"Vstávej ty povaleči. Já myslel, že počítáš, ale ty tady zatím spíš!"

"Nespím. Bylo jich 333."

Vlastně to je jedno, jen aby jich bylo dost pro všechny!

"Ihá. Máš pravdu. Pytlík je k ničemu."

"Bude ho to mrzet."

"Ihá. Nebude. Vždyť to celý prospal. A koho to zajímá, ten ať si je spočítá!"

hhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhh

Křemílek a Vochomůrka

12. dubna 2015 v 7:43 | Mini
"Křemílku? Budeš tady ještě chviličku?"
Vochomůrka totiš musí zatančit, ale bez Křemílka to nepůjde. Křemílek to ví, a proto slíbil, že bude ještě chvilku na pasece. Už se stmívá Vochomůrko pojď do chaloupky. Vochomůrka ale že ne, že ještě chviličku. Křemílek teda čeká. Hudba hraje a ti kluci ji slyší. Jak je to možné Křemílku? Křemílek neví. "Půjdu se podívat."
"Nikam nechoď. Ještě jeden taneček." Křemílek teda sedí na pařezu a už je trošku nervózní.
"Tohle je poslední."
Víly, které tančili s Vochomůrkou chtěli tančit dál. Křemílek seděl na pařezu a že netančí. Už byla tma, ale víly nedávaly Vochomůrkovi odpočinout. "Takhle krásně jsme si už dlouho nezatančili." A že chcou tančit až do rána. To už bylo i na Vochomůrku hodně. Křemílek zatím šel spát. Chudák Vochomůrka. Jak dlouho tam ještě bude?
"Ještě jednou. Prosím."
"Tak jo, ale to bude naposled."
"Ano." Slibují. Tančili by až do rána a ráno šli teprve spát. Už je tady jenom jedna. Pomalu se rozednívá. Křemílek vstává. Vochomůrka jde spát.
"Vochomůrko? Co budeme dneska dělat?"
To víte, ten kdo protančí celou noc místo spánku ten by měl jednou tolik pracovat.
Aby si vydělal na zábavu že?