Moje kolo

14. února 2014 v 11:49 | Mini

Už jsem zase daleko. Ve předu. Musím šlapat aby mě nedojeli. Vydrží mi to do cíle? Otázka pro diváky. Ženou mě jako zbláznění!

"Co se mu honí v hlavě?"

"Zaber!"

Několik Čechů povzbuzuje z plných plic. Taky slyším go go go.

Je to boj s časem tenhle závod. Vydal jsem ze sebe všechno abych vyhrál. Jaký to tenkrát bylo? Nevěděl jsem nic. Byl jsem skvěle připravený, takže mě čekal boj o medajli.

Na stopadesátým kilometru jsem nevydržel a ujel. Padesát kilometrů před cílem. Nedohnali mě. Byl jsem totálně vyčerpaný, ale náskok jsem udržel.

Tahle etapa se mi fakt podařila, ale na celkový vítězství to nestačilo. Nakonec jsem zkončil druhý.

Na vítěze jsem ztratil dvanáct vteřin. Dodnes se ptám. "Nemohl jsem jet rychleji?"

Já ne. To oni byli rychlejší! A zejtra nás čeká poslední etapa. Přijedeme do samého srdce Francie. To už bude pouze exhibice. Taková přehlídka mistrů. Zvládli jsme to všichni. Za čtrnáct dní jsme ujeli něco málo přes dva tisíce kilometrů a to už je co říct. Vyhráváme jen pro diváky. Je to celoroční dřina. Vlastně nevím co z toho mají. Jedou se podívat a za chvíli jsme pryč. Televize je něco jinýho. To vidí celej závod.

S jedním jsem mluvil.

"Co z toho máš? Když fandíš?"

"Něco neskutečnýho. To není jenom vo tom, že vidím. To je taky odhodlání jít do toho. Vybrat si místo, přijet tam."

Takže. Taky mě to nadchne? Ta chvíle za to přece stojí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama