ZOO

11. dubna 2018 v 6:04 | Mini
Byli jsme v ZOO a pak na pouti, ale ona měla doma manžela. Samozřejmě že mi to řekla. Já jsem byl trochu v šoku. Známe se docela dobře. "Měl bys vědět, že jsem vdaná!" To není vada, ale znáte to. Řeči co dělají mý tety. Tady se nic neutají. Nemůžeme. Vlastně to byl můj nápad jít do ZOO, tam mezi slony a žirafy. "Potkáme se v ZOO." Povídám. "Tak jo." Před bránou byla dlouhá fronta. Asi je už tady. Jistý to však nebylo.
Přijela přesně. Bylo devět a mohli jsme jít. Ještě musím koupit lístky. Tady to šlo. V devět otevřeli taky bránu. "Takže ty píšeš?"
"Ano prosím."
"A napíšeš mi něco pěknýho o ZOO?"
O ZOO jsem toho už napsal docela hodně. "Tohle bude o tobě!"
"Kecáš!"
"Nekecám!"
"Kecáš, protože mě vlastně neznáš!"
"To je sice pravda, ale můžu si to vymyslet."
"Ty jsi romantik?"
"Přece o to mi de." Není to však pravda. "Realita je, že už tady nestojí fronta. Jdeme dál?"
"Když už máš lístky, tak jo."
"Mám." To bylo to první co jí zajímalo.
Mechanika mě však nepustila. "Haló! Paní! tady vám něco nefunguje!"
"Musíte zatlačit."
"Aha." Vypadal jsem jako blázen. Konec konců bylo to tam napsáno. Prohlížel jsem si žirafy. Trápilo mě, že je vdaná. Slon je on a ona. Právě jsem to zjistil, když na sebe lezli. Slon má dlouhý chobot, to vím a víte že má čtyřicet tisíc svalů? Právě o tom mluvím. Jsem chytrej, protože jsem si to zjistil. A jdu dál. Tady jsou opice. Pomalu zapomínám, že je tady se mnou. Zrovna se dívala na medvědy. "Brum brum já chci rum." Ještě tam bylo "Paní spadl vám kapesník." Nevšímala si toho. Dívala se dál na medvědy a já se díval na ní. Je nádherná. Na co asi myslí?
"Tyhle Velikonoce jsou poněkud zvláštní." V tom měla pravdu. Celý ZOO mělo pravdu. Velikonoce jsou vidět na každém kroku. A já jsem přemýšlel proč se vdávala?
"Já jsem musela." Vyvedl jsem jí aprílem. Na tuhle chvíli mám připravenou básničku. "Tak mi jí řekněte!" "Nemůžu si vzpomenout." Usmála se. "Apríl!"
"Tak mi jí řekni." Žadonila a já měl vokno! Zkouším hody hody doprovody, ale nic. Jak to tenkrát bylo? "Byla jsem těhotná." Něco o tom tak teď.
"Bal jsem těhotná, těšila se na kluka přišel Karel dones barel."
"To je dobrý! Z tebe něco bude!"
"Mogul, nebo mogul, dovezl ho žigul."
Ještě teď se tomu směje. Jmenovala se Marie, Maruška, nebo Mařena, domácky Máňa, Mánička.
"Tady je slon! Co dělají?"
"Oni nemůžou dosáhnout na větve!" Žirafa zase pila to vám byla psina. Rozkročila se a ten dlouhý krk musela dát až na zem!
"Proč žirafa nemá chobot?" To by byla blbost! Začalo pršet, tak jsme zalezli do Átria a sledovali žraloky. "Tady mají úplně všechno." Zrovna jim házeli ryby, kdyby to byly ryby! "Říkají, že to je maso z kobyli!" Tam jsem taky byl. Starý salám a vepřové, nebo jak se to jmenuje. Nahrnuli se sem lidi. "Venku prší že?" "Už přestalo."
Potom přišli zástupci z tisku. "Nazdár Frantó Píšeš?"
"Vídíš ne Kájo. Právě čumím na žraloky. Mají asi hlad."
"Seznamte se. To je Mařena."
"Mařeno řekni ř."
"Neřeknu. Vy byste se Řechtali!"
Zasmál se a odešel.
"Kdo to byl? To nemůžeš říct Marie?"
"Ne. On by potomá nedal pokoj."
Dál sledovala žraloky.
"Maruška je hodná! Nevím proč mi to řekl."
"Asi nechtěl aby si dělal rozhovory."
"To je možný, ale je dobrej, že?"
Podívala se na mě
"Ano."
Potom jsem je už neslyšel. Tady asi něco bude. A teď to na mě padlo plnou vahou. Asi to vycítila. "Co ti je?"
"Mě? Mě nic není!"
"Nekecej! To poznám!"
Nepomůže nic. Rychle pryč. Už mě žraloci nezajímali. To spíš ta žirafa s chobotem.
"Půjdeme?"
"Ano."
"Venku ještě prší."
"To nevdí. Jen ať už tady nejsme."
Na pouti jsem vystřelil růži z papíru.
"Do ZOO už nikdy nepudu."
"Slibuješ?"
"Jo." Říká se ano. To taky vím a co je to ta žirafa s chobotem? Fantazie, ale bylo by to krásný!
Jedli jsme zrovna cukrovou vatu. "Vystřelím ti růži!"
"Né! Ty umíš střílet?"
"Pokusím se."
"Ne. Já nechci růži. Co by tomu řekli lidi?" Tak na to nemysli. Může jí přece vyhodit.
"Né."
Takže jste četli.
 

Z lovu se vracel čím dál později

23. března 2018 v 7:42 | Mini
Až jednou nepřišel vůbec. Řekli mi "Byl to špatnej lov." Vím, ale on nevěděl. "Proč jsou tady ty černé prapory?" "Nevím." Zasáhlo ho to tenkrát poprvé. I to že otec umřel. Pořád si vzpomíná, jak mu dal první zbraň. Byl to nůž. Nedával mu vybrat. Chceš nebo ne. Jednou se ti bude hodit a on tomu nevěřil. Teď už asi víte, ale vezmeme si to popořadě. Něco jinýho by bylo, kdyby otce tenkrát zachránili. Mám jim to za zlé, že čekali až co se stane když. "To je přece jasný." Říká mi kapitán dnes už neexistující roty. "Jenom ty se s tím nemůžeš vyrovnat." Tak já vám teda něco povím. "Jak se mám vyrovnat se smrtí?"

 


Už jsem tam však nestál

23. března 2018 v 5:54 | Mini
"Jak to dopadlo?" Ptám se Tondy. Tonda říká. "Měl si tam zůstat a věděl bys že jsme vyhráli!"

Tenkrát to dopadlo 0:0

23. března 2018 v 5:48 | Mini
Proto se prodlužovalo. Ani v prodloužení nepadl vítězný gól. Rozhodnou proto samostatný nájezdy.

Dlouho jsem ho neslyšel

23. března 2018 v 5:20 | Mini
Snad vydal desku, ale není v prodeji. Rozdávají ji poutníci a lidé mají možnost si poslechnout Jirku Suchého alias Zip. Písničkář a folkař.

Včera jsem dělal hrobaře

23. března 2018 v 4:48 | Mini
Protože chcípla slípka.

Standa Kahuda zpívá

22. března 2018 v 13:20 | Mini
Klobouk prosil před branami ústavu. Pusťe mě dál já jsem na hlavu.

Kraj pod Palavou

22. března 2018 v 7:00 | Mini
Očarovaly mě Pálavské kopce poseté vinohrady. Kde jinde než tady jsou tak krásné vinohrady. Zatoužil jsem se alespoň na chvíli stát vinařem, mít valstní sklep a dělat dobré víno. Jenže "Víš kolik je s tím práce?" Říká mi Zdena. "Já to už dělám třicet let a pořád se mám co učit. To je na celý život. Měl bys sis to dobře rozmyslet." Co teda chci dělat? Jsem zmatený kluk z Vysočiny. Tam jsme měli jenom brambory. O bramborách vím všechno, teď se chci naučit dělat víno!
"To chce spoustu času. Máš ho máš všechno!"
"Jak mám teda začít?"
Zdálo se, že to bude jenom mým snem, ale už umím stříhat a vázat. Je jaro 2018.

Mama dělala buchty a já se těšil

22. března 2018 v 4:51 | Mini
Šel jsem ven a oni si povídali. Byli s povidlami a já jsem byl venku. Přišel dědeček. "Dědo? Ty jsi kouzelník?" "Jak se to vezme synku. Pro někoho ano, pro někoho ne." "Dědo chcete buchty? Jsou z povidly." "Vezmu si a rád." Nabídl jsem mu buchtu. Děda si vzal a povídal. "Já tě znám synku. Ty jsi venku. Užívej si a nikdy nezapomeň." Děda odešel a já tam ještě chvilku čekal, potom jsem se vrátil domů a na dědu zapomněl. Jenomže naši se ptali "Proč jsi doma?" Snědl jsem buchty a vzpomněl si na dědu. "Potkal jsem dědečka a nabídl mu buchtu. Vzal si a rád. Žeprý byl kouzelný, ale tomu nevěřím." "Tak tomu věř a vrať se." Jenomže děda tam už nebyl. Kam se ztratil? Zůstala po něm akorát hůlka. Musím ho najít a vrátit mu tu holi. Šel jsem domů. "Děda tam už není." a "Tahle hůl je jeho." "Tak ho najdi a vrať mu ji." To bude těžký, protože šel pěšky. Daleko nemůže být. Jak já jsem se tenkrát spletl. Prochodil jsem svět křížem krážem a dědu nenašel. Teď už mě bolely nohy a byl jsem vlastně rád, že mám tu hůl. Naučil jsem se vlastně byla to nutnost na co se hodí když chodí. Opřu se a půjdu dál. Houba. Co to je. Holí zkoumám hříbek, potom přiběhl pes, ale měl strach, protože jsem měl hůl. Ještě teď slyším toho dědy. "Nepotřebuješ holi?" Pes si lehl. Dal jsem mu kousek buchty a on odběhl kousek dál. Snědl kousek a zase se vrátil. Dal jsem mu další. Udělal to samý. "Takže jsme kamarádi?" A on jenom tiše seděl. Měl tak smutný oči. Asi patřil tomu dědovi. "Kde je děda?" Pes vstal a šel. Šel jsem za ním, ale děda nikde. Pes šel dál. Tady jsem ještě nebyl. Volám na psa "Bleku k noze." Poslechl. Je to chytrý pes. Dal jsem mu kousek buchty. "A nemám." Jako obvykle. Kousek odběhnul slupnul kousek a vrátil se. Takže to nebude žádný tulák. Rozhodnul jsem se vrátit domů. Tohle vám chci říct. Doma je tam, kam se rádi vracíte.

Kam dál