A ta to vi

Čtvrtek v 4:48 | Mini
Asi ne. Asi bude potřeba to propagovat. Fuj to jsem se lekl. Jsou docela milí a vtipní. Já potřebuji upravit text. "Vy jste tady už strašil, že?"
"Ano. Jsem, ale ještě jsem tady nikdy nebyl, proto vám volám. Kdy mám přijít?"
"Zítra ve dvě. Může být?"
"Na druhou to nestihnu. To mám být v Praze."
"Tak kdy chcete přijít pane Strašil?"
"Vlastně nikdy. Budu vám volat."
"Jak si představujete. Můžeme podepsat smlouvu?"
"Víte kde je černý most? Tak tam budu."
Co říkáte?
"To byl ňáký sociál, to neřeš!"
"Jenomže mě ten pán zajímá." Dovolte abych se představila Ivana Trampová, sociální pracovnice a ten pán potřebuje pomoc. Jenže už nikdy jsem ho neviděla. Teď jezdím pravidelně do Prahy, ale nemám štěstí. Jednou jsme se potkali. Podepsal smlouvu a odešel. Potom mi volal jak si to představuje. Měl skvělé plány až se styděl o nich mluvit. "Jenže nemám štěstí!" To řekl doslova
 

Už jste to někdy viděli?

Čtvrtek v 4:32 | Mini
První počítače. Pomáhali především armádě

Musíte se vrátit na základnu

15. listopadu 2017 v 4:31 | Mini
Viděl jsem na něm, jak to s ním cvičilo. "Vracíme se." Tyhle lety jsme už přece zvládli, tak nechápu proč? "Technická závada na vašem počítači. Potřebujete vyměnit jeden blog!"
Tak toho si opravdu všimnuli pozdě. "Já vím."
"To je celý?" Co mi k tomu řeknete?"
Zlobilo to pořád. Už na 512.
"V hlášení máte. Nejsou vidět hvězdy a taky nebyli?"
"Nebyli."
"Jste o tom přesvědčený?"
"Ano. Jsem o tom přesvědčený. Je tam veliká oblačnost."
"Píšete dál. Mlha cituji."
Věděl, že to bude nepříjemný rozhovor, ale tohle si nemyslel. Jak jen to může vysvětlit. Jako ve škole.
"Oblačnost, nebo mlha, to je jedno." Počkal si až mu to řekne.
"Vyměníme vám panel a poletíte na 612. Teď běžte domů!"
Vypálený drátky, popraskaný magnety.
To bude něco pro mechaniky. Tohle se už dávno nedělá! "Kde to vzali? Proboha!" "Jak to vypadá s opravami?"
"Musíme to celý předělat. Počítám tak týden."
Kapitán zatím čekal doma u okna. "To je nepříjemné. Vyřídím mu to."
"Máš jít na základnu."
Teď budou chtít vědět kdo všechno má přístup k počítači. Už aby to bylo. Jinak zblázním. Znáte cokkies? Už tenkrát věděli jak jsou důležité, ale jak to udělat? Další informace je zavádějící!
"Vaše žena upekla koláč!" Řekl operátor. "To je v pořádku. Ať peče." Řekl kapitán. Tohle je příklad po domácku vyrobené bomby.
"Řekněte mi víc!" Už jsem slyšel, že se toho chytli média a to je průser!
"Kapitáne můžete letět!"
Konečně ve vesmíru! Nebudu to napodobovat jak si myslíte! "Jednou jsem kapitán a tak mě budete poslouchat." Dostal jsem spoustu rad jak se chovat, ale tady nechci žádné amatéry! Posádko připraveni? "Ano. Kapitáne!"
"Letíme na planetu 6Z12!"
 


To je taková blbost!

14. listopadu 2017 v 14:36 | Mini
Zeptejte se která a oni vám řeknou zítra.

Hodiny letí do vesmíru

14. listopadu 2017 v 7:06 | Mini
Ještě to zvládnu zastavit. "Myslíte?"
"Myslím." Letím s nima, tak proč bych to nestopnul? "Jak daleko je fáze?"
"Dva měsíce."
"Musíme se na to připravit."
Planeta 612
"Zavolejte si domů, protože teď to nebude možný!"
Zatím na Zemi. "To jsem tušil, že něco takovýho řekne. Dělám tady operátora už dva roky. Vždycky je to stejný!"
"Nemáme spojení!" Transportér, tak jsme tomu říkali překonal rychlost světla. Dál je jenom nekonečná rychlost, to bude trvat asi dva měsíce a potom se ozve jako obvykle. Volám domů. "Co se děje?" Žena chce znát úplně všechno. "Právě se transportovali za rychlost světla. To bude trvat asi dva měsíce."
"Přijďte ke mě domů!"
Tak jsem šel. Bude asi něco potřebovat.
"Věříte v boha?"
"Něco o tom vím, ale nevěřím."
"Tak to děláte chybu."
Nemůžu si jí dovolit. Má práce to nezakazuje, ale co by to mohlo být? Věříte, že nevím co to je?
"Mám tady koláče! Dáte si?"
Takový dělá jenom ona. "Dám. Rád."
Já vám povím. Nedělal bych to ani za milion. A proč? Ještě se to nikomu nepodařilo. Uklidnila mě. Teprve teď jsem si všiml jaký má oči.
"Vy to dělat nemusíte." Bylo to tak okouzlující, ten hlas. Kousnul jsem si do koláče.
"Ořechový."
"Ano. Takový má chuť."
"Teda. Už abych byl doma."
"Nespěchej! Sem tady tak sama."
Co bylo dál? Dal jsem si další.
"Uvařím vám čaj."
"Proč nemáte děti?"
"Poznali jsme se už hodně pozdě, to Aleš už byl první důstojník, pořád někam lítal a já jsem chtěla mít děti a potom to přišlo. Jmenovali ho kapitánem a už se nevidíme vůbec. Pořád čekám, že se něco změní, ale ono se nemění nic."
"To vám věřím."
"Můžete pro mě něco udělat? Vyřiďte mu že na něho čekám!"
"To teď není možný!"
"A kdy teda příjde?"
"To nevím. Tohle bude asi poslední. Můžu mu vzkázat, že jsem u vás byl."
"Radši ne. On je strašně žárlivý!"
"Tak to se určitě vrátí! Řeknu mu, že jste napekla koláče!"
Ano. Udělám to tak. Řeknu mu že napekla koláče. Cestou domů jsem se zastavil u trafiky. Tam se slečna ptala, jestli něco nevím. "Nevím." V novinách psali o 17.listopadu. Koupil jsem si je a zaplatil "Nashledanou."

Neděle na planetě 512

14. listopadu 2017 v 5:09 | Mini
Posádka raketoplánu už byla trochu nervózní. Nešlo opravit startovací zařízení a počítači stále útočili. Tak jsme jim říkali. Měli nám pomáhat. Jestli tohle byla pomoc nevím, ale všichni už chtěli být doma. Doma ve vesmíru. Přišla zpráva. "Můžete to zkusit." a zároveň s ní přišla snad největší vlna útoku. "Musí přijít sem." Já bych něco pustil a ho by to zabilo! Ohlásili se sirény. "Stejně je mrtvej!" Ale naděje tady je. Počítače hlásili že je všechno v pořádku. Tenkrát bylo taky všechno v pořádku! Ne. Musí přijít sem, jinak neletíme! Rozhodnul jsem se čekat, to bude nejhorší den mého života, ale podruhý už stejnou chybu neudělám. Vlastně byla tady možnost poslat ven důstojníka aby zjistil co se děje. Měli jsme tady za úkol zjistit, jestli je planeta obydlená, jenomže známe to. Počítače jasně mluvili o atmosféře a o kyslíku. Tak proč to nejde nastartovat? Když tady je kyslík? Přece až na malé odchylky vypadala stejně jako Země, byla menší a nebyla ani tak daleko. Co to je 6000 světelných let. To může být i 5999 a tady bych radši nespekuloval. "Nejsou vidět hvězdy!" Hlásí počítač. Tady není vidět nic! Důstojník říká, že počítače se zbláznili. "Co mám napsat do hlášení?" "Nejsou vidět hvězdy." Byl klid. Takovej divnej klid. Čekali jsme na mechaniky. Byli dva. Důstojníci byli taky dva. Právě odešel jeden a jeden přišel. Mechanici byli oba venku a opravovali přívod paliva. Bylo nás šest. Ještě s námi letěla Anna. Ta měla za úkol zásobovat posádku jídlem. Nechal jsem si jí zavolat. Když přišla zeptala se "Všechno v pořádku? Jak dlouho tady ještě budeme?" "Máme poruchu a počítač hlásí všechno OK." "A není to třeba počítač?" "O tom jsem taky přemýšlel, ale není. Něco nás tady drží!" "Už jste posílali zprávu?" "Ano." "A? Odpověděli?" "Zatím ne." Přišel druhý důstojník "Anno. Něco bych si dal." Anna odešla. Přinesla mé oblíbené ořechové šneky. Tak jsem tomu říkal, protože jsem takové jedl doma.
"Máme zprávu ze Země?" Důstojník přeletěl čísla na počítači "Ano." "Co mechanici už se vrátili?" "Ne." Bylo mi jasný, že nemůžu čekat. Co to teda bylo? "Přečtěte mi tu zprávu." Zatím co důstojník četl já jsem uvažoval. Jsme tady skutečně sami? Kousnul jsem do buchty. Tak tomu říkáme. Jídlo, který chutnalo jako ořechové šneky z mého mládí. Druhý důstojník stál v pozoru. Sednul jsem si. "Pohov. Zavolejte mechaniky kolik potřebují ještě času." "Nefunguje spojení." "Ale zprávy nám chodí ano?" "Ano." Anna věděla kam mířím. "Musíte je najít!" Chyba je, že tady nic není! Žádné tlačítko, kterým bych mohl vyzkoušet start. Vlastně by to ani nešlo. To už vím. Chce to praxi. Nejdříve zachráníme planetu a potom jí zničíme, tak tak jsem to pochopil. Nejdříve chtěla abych to pochopil a teď mi říká že jste ubožáci!
Přišel mechanik. "Už je to opravený! Byla to závada na přívodu paliva."
"Konečně. Můžeme startovat."
Vzlétli jsme do vesmíru. Příští zastávka je planeta 612. Vesmír je tak malý! To už ale byla úloha pro druhého důstojníka. "Kam to bude kapitáne?" "Planeta 612."

Dva výstřely ve vlaku

26. října 2017 v 8:44 | Mini
"To je hrozný. Co se stalo?"
"Zastřelil sám sebe a partnerku."
Nikdo neví proč to udělal. Neměl náhodou nějaké psychické problémy? Nebo poruchy? Hned jsme zastavili vlak. Každý každýmu záviděl. A kde vzal tu bouchačku? Tolik otázek najednou. Přiběhla průvodčí. "Co se děje?" "Támhle ti dva!" "Co je s nimi. Měli už dávno vystoupit." "Jsou mrtví!" Dívka v šatech jela dál. Tady přece vystupuje, ale nedávalo mi to rozum. Ti policajti tady byli? "Ano." Jeli ve druhém vagónu. Tak je to. "Kdo zatáhl za brzdu?" Nemohl jsem jinak než říct já. Podívala se na mě. "Kde vlastně ti dva nastoupili?" Zeptala se. "To nevím." Koukám že v tom pěkně lítám. Nic nevím a všichni se ptají. To je sranda co? Jenomže sranda to nebyla. Ona to zjistila. Vytáhla průkazku a říkala "Půjdete se mnou." Zašli jsme na stanici. Tam jsem dostal od ní kapky. "To jste si nemohl něco vymyslet? Takový trapas." "Ty policajti." "Ti byli zkuteční!" Tady máte co jste chtěl. Vy jste nejlepší a už na to nemyslete. Jenomže mě to nedalo. "Je tady někde automat?" "Na chodbě dole. Proč?" "Potřebuji kávu." "Tak ten je v prvním patře." "Tak co dobrý?"
"Potkal jsem tam spoustu lidí. Nikoho jsem nepoznal."
"Chcete snad říct, že tady hrozí nebezpečí?"
"Nebezpečí ne, ale většinou to tak bývá, než se něco stane."
"A my tomu můžeme zabránit! Jste fakt skvělej! Kde začneme?"
"Vezmeme si bouchačky. Budeme hledat vraha."
Vždyť jste říkal, že se zastřelili!"
"Jenomže on zastřelil sebe a jí musel zastřelit potom zkutečný vrah."
"Nikdo tam nebyl!"
"Mohl střílet z venku. Tak už deme. Deme se na to podívat."
"Tady mohl stát vrah. Támhle byl vlak."
"To by bylo logický. Hledejte nábojnice."
"Proč nábojnice?"
"Protože vrah vystřelil dvakrát."
"Takže jsme to našli. Místo činu máme, kde je vrah?"
"Nejspíš tady musel čekat. Vidíte ty nedopalky?"
"Ano. Daleko nebude!"
"Prohledáme stodolu!"
"Ano."
"Nic."
"Zkusíme se zeptat na nádraží, jestli si něčeho někdo nevšimnul.Chci říct, jestli tam někdo nečeká."
"Musíme se vrátit. Snad nezapomněla."
"Tady to je. Co to je?"
Od stodoly vedly stopy do vsi, takže to mohlo být vyřizování účtů.
"Od kud jsou ti dva mrtví?"
Nabízí mi telefon. "Můžete si zavolat."
Zjišťuji, že má ten samý co já. Volám poslední číslo z paměti. "Volané číslo neexistuje." Tak to mi řekli. "Zkusím informace."
"Zavolejte mi taxi." Jak se vlastně jmenuje? A kdo to je?
"To stačí. Chcete dělat u kriminálky?"
"Ne."
"Hledáme vraha! Na to nezapomínejte!"
Tohle mi vzalo vítr. "Co navrhujete?"
"Zaneseme nábojnice do laboratoře."
Mluví o mě za zavřenými dveřmi. "Ten chlapík je naprosto nepoužitelnej! Ze všeho si dělá srandu a když se ho zeptám, řekne píšu!"
"Chci po vás zprávu jak jste daleko. Naschledanou."
Vrátila se a neřekla mi nic."
"Jdeme do laboratoře?"
"Ne. Máme naspat zprávu."
Tak to by šlo. Napsal jsem zprávu ona to zanesla šéfovi a já šel do laboratoře.
"Je to Magnum devítka jak jistě víte, kterou hledáte."
Samozřejmě, že jsem jí mohl pozvat na zmrzlinu jak jistě víte, ale neudělal jsem to. Přece hledáme vraha a to není žádná sranda.
Balistika odhalila že to je vražedná zbraň. Co si teda o tom mám myslet. Vrah vystřelil dvakrát, potom někam schoval zbraň a my ji teď hledáme. Tam budou otisky prstů které srovnáme z databází a máme vraha. Tak to bylo a tak to je, ale najít tu zbraň to bude ještě oříšek.
"Musíme se vrátit na nádraží. Ti dva byli z města. Pokud šlo o vyřizování účtů tak vrah je znal. Co ale ty stopy, které vedli do vesnice? Tam bude zbraň."
"Prej tam přepadli trafiku."
"Jdeme."
Paní si pamatovala celkem hodně. Popsala vraha jako urostlýho chlapa v nejlepších letech. To bude nejspíš ten vrah. Odnesl deset tisíc a krabičku cigaret. Tak to bude pěkný magor a máme co dělat, aby jsme ho chytili.
Kruh se zmenšil. Jdeme málem na jisto. Kdo to mohl být? Ukázali jsem té paní fotky a ona ho poznala. "To je on." Že prý měl Magnum a v tom se paní vyzná a ukázala na časopisy. "V posledním čísle je zrovna test ve kterém vyhrála právě tato zbraň." Tak to mi moc nepomohlo. "Buďte ráda, že jste naživu." Před trafikou stála popelnice. "Prohledat." Na návsi stáli dvě babky. "Dobrý den. Nevšimla jste si něčeho podezřelého?"
"Ne."
"Cizího auta, nebo tak něco."
"Počkejte. Vlastně jo a potom vyběhla Květa a křičela, že jí přepadli."
"Kam to auto jelo?"
Paní se mírně otočila a řekla "Tam." a ukázala směrem do lesa.
"To mi nesouhlasí drahá kolegyně On musel nejdřív vykrást tu trafiku a teprve potom zastřelit ty dva. Co o nich víme?" "Náhoda to nebyla. Ztratilo se sto tisíc. Ti dva jeli právě do města. To by souhlasilo. Mohli to udělat taky jinak. Proč seděli ve vlaku?"
"Tak to vím zase já!" Přišel šéf. "Už se to začíná motat. Případ přebere policie."
Tak to je, když se do toho vloží Security. Proč jsme to neudělali rovnou? To mi nikdo nevysvětlil. Teď už sedím v cukrárně a lížu zmrzlinu. Paní poznala vraha mezi figuranty a taky chlapíka, který ji přepadnul. Už je z toho venku. Dostali deset let.

Šeďa tam nebyl

11. října 2017 v 8:36 | Mini
Vy znáte Šeďu? Sedí u počítače a nic jinýho ho nezajímá! Tak to je celý Šeďa. Má tam hru a úplně ho to vycuclo. Nemá chuť ani na oběd! To by si musel něco uvařit a to on nechce. Neumí ani umít nádobí! Vlastně neumí nic. Vyhněte se mu prosímvás. Vždyť život je jenom jeden! Něco jinýho je chlastat. To Šeďu baví, ale není to on, kdo chlastá! To je brácha! Já bych mu teda nevěřil. "Není problem." Říká Šeďa. Tak už se konečně pohni! Vždyť umíš vařit!
"Nemám příležitost!"
Jen kdyby nekecal. Po matce mu zbyl hrnec, do obchodu může taky zajít. "Tak Šeďo co to bude?"
"Škubánky!"

Pozor na sprostý slova

11. října 2017 v 6:36 | Mini
Je jich tam už dost. Pipka je venku. Celá Bílá jen hřebínek a vole má červený! Piju čaje. Tak pi čaje! Co jsme si vzali? Po Islámu!
Nemůžu být doma. Doma bych umřel. Doma spím. Doma tvořím! Zkončil na psichiatrii apokalypsa se zatím nekoná, to jsem se všechno dozvěděl z knížky Islámský stát.
Vítám Mirku zpátky do práce! Já vám povím Filipíny, Manila a krásné ženy, tam si užívám! Ležím na pláži, nic mě neruší zase bude horko. Stín za oknem už nevnímám, tak že tam bych rád zkončil. Kdo tam ještě nebyl? Mají tam taky kominíky? To by jsem se divil. Že ne.. Lenko zase ten Whilliams! Říkám si že neumí zpívat. Měl by se radši dívat než nudou zívat. Robí písničku máš pěknou! Není dlouhá, ale co. To už písničky bývají!

A Kolumbus objevil Ameriku

11. října 2017 v 5:06 | Mini
A dal jim jméno Indiáni. Myslel si totiž, že je v Indii. Jak to opravdu bylo? Věděl, že není v Indii, ale že to je nový kontinent, jinak by mu to nevyšlo. Uměl počítat. Nevěřil, že objevil a taky to tak vypadalo. "Vy budete Indiáni!"
"Rozumím!" Bylo jim to však jedno. Koukali na loď která připlula. Měli ho tenkrát rovnou propíchnout!
Tenkrát to byl Kolumbus, kdo to bude teď? Chcete najít nový kontinent? Nemusíme lítat do vesmíru, stačí že píšeme. Je potřeba ještě tolik věcí vysvětlit, tak to to.
Je potřeba říct četl jsem, proto chodím do knihovny! Tam by mohl být klid. Kdo chce rušit klid patří do polepšovny!
Jsme v háji jestli znají heslo! Něco si z toho vezmu i já. Vono takový ledovec, to je vlastně obrovská zásobárna vody. To byl ledovec, kdo potopil Titanik! Dávejte pozor co se ještě může stát? Byla to přece nepotopitelná loď! A hned na první plavbě takový průser!
Proto je lepší se na to dívat z pohledu kapitána. Kdyby tenkrát byla na blízku loď určitě by nedošlo k takové katastrofě!

Kam dál